Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Důvody pádu římsko-katolické církve – 2 část

15. 07. 2017 12:35:14
Římsko-katolická církev je největším světovým náboženstvím! Největším co do počtů matrikových členů, ale také tam je největší počet pouze papírových křesťanů. To znamená sice pokřtěných, ale ne znovuzrozených.

Tyto úvahy jsou založeny na prorocké knize Zjevení a dějinách Církve. Především musím zmínit jeden Hospodinův výrok: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“ (Iz 55,8-11).

Kniha Zjevení začíná těmito slovy: Zjevení Ježíše Krista, kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo; a třetí verš pokračuje: Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.

Z reakcí na první část zde, vyplynula potřeba vysvětlit, o jakou knihu se jedná. Lidé dali název této knize podle prvního řeckého slova knihy αποκάλυψις. (apokalypsis se překládá 1. Zjevení Božských pravd; 2. Odhalení tajemství a skutečností posledního věku). Některé verše knihy nám ukazují, že zvláštním znakem Zjevení je její prorocký význam. Tato kniha je prorocká a proto k ní nesmí nikdo nic přidávat, ani z ní nic ubírat. Věrní věřící vědí, že se všechna v ní obsažená proroctví naplní. Dobře to ví i nepřítel Boží, satan, který se proto tak usiluje překroutit význam této knihy a činí to tím, že především napadá její prorocký charakter.

Z dějin Církve víme, že jak v apoštolských dobách, tak i později byla Církev vystavena těžkému pronásledování. I když se proti Církvi pozvedly brány pekel, rozevřely svůj chřtán a chtěly ji pohltit, nemohou nad ní zvítězit, protože její přirozenost je zmrtvýchvstání. Kdyby Církev ztratila svou moc v utrpení vítězit, byla by bez užitku. Jak mnoho je těch, kteří se hroutí, když se setkávají s protivenstvím, když se jejich plány a přání neplní! Jako by umírali. Ale zmrtvýchvstalý život se nebojí smrti. Co prochází utrpením a bránami smrti, je vzkříšený život.

Jakým opakem se projevuje římsko-katolická církev. Roste sice papírově, ale ztrácí svůj vnitřní život. Přibývá v ní sice matričních členů, ale ubývají ti znovuzrození. Po době pronásledování nastalo období Církve pohanské (r. 313–590).

Uplynula tři staletí vítězného boje Kristovy Církve s pohanským modlářstvím, hříchem a nepravosti, násilím a bestialitou brutálního římského impéria. Tři století vyznačující se na začátku skvělým rozmachem prvotního křesťanství apoštolského období, plného zanícení a zapálené víry, a posléze neskutečně surovým, krutým a bezohledným pronásledováním mladé Církve v době pronásledovaní, po jejímž skončeni se Církev octla ve zcela nove realitě a v nové pozici.

Z ponurých katakomb se přemísti do zlatem zaplavených chrámů a bazilik. Církev ponížena se promění v církev triumfující, z Církve pronásledované se stane církev pronásledující, čímž vstoupí do třetího období dějin – období církve pohanské. Příkladný, bohabojný život a vyspěla morálka křesťanů doby pronásledování, na sebe zatrhly pozornost nejen císařského dvora, ale zároveň veškerého obyvatelstva cele římské říše. Křesťane se stále početně shromažďovali každý den ráno i večer. Jejich chování vzbuzovalo všeobecný údiv. Mírné zacházeni s otroky, peče o nemocné, starost o vdovy, sirotky, chudé lidi, mrzačky a příchozí – to vše učinilo hluboký dojem na valné většině římské společnosti.

Rovnoběžně s rozrůstajícím se vlivem Církve se však v ní ve velké míře začíná vyskytovat zesvětštěni a náboženská povrchnost. Výrazně se to projevilo po ustání pronásledovaní, kdy císař Galerius, unaven válkou s křesťanstvím a oslaben těžkou nemoci, krátce před svou smrti v dubnu r. 311 ve svém panovnickém sídle v Nikomedii (Mala Asie, dnešní Turecko) vydal toleranční edikt, v němž prohlásil, že jeho „usilovaní o potlačeni křesťanství se ukázalo neplodným, proto „laskavě“ dovoluje křesťanům držet se Krista; oni ať se na oplatku modli ke svému Bohu za císařovo zdraví a statni úspěchy“.

O dva roky později v roce 313 císař Konstantin, jemuž dějiny určily přídomek Veliký, vyhlásil „Milánský edikt“ přiznávající křesťanům náboženskou svobodu včetně uznaní ze strany státu. Tímto Konstantin Veliký (306–337) otevřel dokořán bránu křesťanství všem náboženstvím římské říše. Následuje rychlý vývoj a rozšířeni se křesťanství na cele území římského státu a zároveň trvale pohlcováni pohanských kultů.

Proces zpohanštěni křesťanství vyvrcholil dne 28. února roku 380, kdy císař Theodosius Velky vydal „Edikt o náboženství“, kterým pozvedl křesťanství na úroveň státního náboženství a jediného právně uznaného vyznaní v cele říši. Tentýž Theodosius v roce 392 vydal zákaz obětovaní pohanským bohům, zatímco Theodosius II. v roce 435 nařídil zbořit všechny pohanské svatostánky. Tímto začal přiliv širokých mas obyvatelstva vyznávající dosud svá náboženská přesvědčení do vládnoucího náboženství. V důsledku tohoto druhu „christianizace“ Edikt Theodosia II. z roku 423 prokázal, že ve východořímské říši se již nenachází ani jeden pohan. Justinus I. pak přikázal pokřtít zbytek pohanů, díky čemuž se v Male Asii v okamžiku „obrátilo“ vice než 70 tisíc lidi.

Církev, která se ihned slovem, avšak záhy také ohněm a mečem, začala rozprostírat a roztahovat po celém světě, přičemž se otevírala zároveň jeho vlivům, se začala světu přizpůsobovat (Ř 12,2) a chodit podle jeho vzoru (Ef 2,2). V tomto novem období se stává společenství křesťanů „se světem“ čím dal užší (J 17,15.16. 1J 2,15.16). Došlo k tomu v důsledku vychladnuti prakřesťanského nadšeni a kolosálního, ba přímo lavinového přílivu formálních vyznavačů křesťanství. Církev přestala očekávat druhy příchod Pana Ježíše Krista a začala se připravovat na staly pobyt na zemi. Místo toho, aby přivedla svět ke Kristu, církev se světem splynula a usadila se tam, „kde je satanův trůn“ (Zj 2,13).

Toto třetí období křesťanství – OBDOBÍ CÍRKVE POHANSKÉ – Pán Ježíš Kristus prorocky znázornil v listu církvi v Pergamu (Zj 2,12-17). Toto období trvalo od vydaní Milánského ediktu v roce 313 do doby papeže Řehoře I Velikého (začal vládnout v roce 590).

Díky dynamickému vývoji se křesťanství stává mocnosti, které patři budoucnost. Díky asimilaci se světem začíná církev působit jako stát ve statě. Politicky schopny císař Konstantin Veliký, když viděl fiasko předchozích císařů v pronásledovaní křesťanství, zvolil jinou cestu: zahrnul církev do „státního organismu“. Obdaroval církev četnými privilegii: osvobodil duchovenstvo od veřejných břemen (daně, branná povinnost) a určil mu staly plat, vystavěl na náklady státu velkolepé baziliky a chrámy, zakázal zápasy gladiátorů, přičemž přál křesťanskému zákonodárství, zrušil trest ukřižováním a cejchováni na čele, povolil otrokům účast v křesťanských chrámech apod. Těmito privilegii přivázal církev k chodu státu a připravil ji o entuziasticky a dynamicky charakter.

V křesťanství nastala tzv. „konstantinovská Era“, jinými slovy jednota církve se státem. Ačkoliv se Konstantin oficiálně a otevřeně hlásil ke křesťanství, ponechal však státu úplnou náboženskou svobodu a do své smrti zastával hodnost nejvyššího kněze starého římského náboženství „Pontifex Maximus“. Teprve krátce před svou smrti, jak uvádějí historikové církve, se nechal v květnu roku 337 pokřtít Eusebiem z Nikomedie.

Konstantinovi nástupci se však taktéž nezřekli tohoto pohanského titulu, teprve císař Theodosia Veliký v roce 382 zrušil hodnost „Pontifex Maximus“. Od této doby křesťanství přestalo platit za šlechetné společenství Kristových učedníků a následovníků a stalo se bezohledným nástrojem římské politiky.

Toto je druhá část. Pokračování příště.

Volně zpracováno a inspirováno knihou Církve – pád a obnovení, od Watchmana Nee. A knihou Panoráma církevních dějin od Henryka Turkanika.

Související články: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613738

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120598

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120433

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=119881

Autor: Richard Siemko | sobota 15.7.2017 12:35 | karma článku: 39.76 | přečteno: 1188x

Další články blogera

Richard Siemko

Příklady táhnou, bohužel i ty špatné

V minulosti jsme bydleli v oblasti, kde žila poměrně velká část Romů a jiných nepřizpůsobivých občanů. Velká část z nich žila pouze ze sociálních dávek.

14.11.2017 v 17:37 | Karma článku: 34.78 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Richard Siemko

Život na dluh

Život na dluh je tak rozšířenou součástí běžného života, že se dnes nikdo ani nad tím nepozastavuje. Pozor, nemyslím tím dluh finanční, ale dluh života.

13.11.2017 v 19:18 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 691 | Diskuse

Richard Siemko

Piráti si ukousli příliš velké sousto

Je docela možné, že ho nebudou schopni strávit a zadusí se. Aspoň takový jsem získal dojem po přečtení dnešního článku na idnes.

11.11.2017 v 12:10 | Karma článku: 42.87 | Přečteno: 3057 | Diskuse

Richard Siemko

Debata prezidentských kandidátů

Včera jsme mohli na idnes v přímém přenosu sledovat první předvolební klání sedmi kandidátů na prezidenta. Nevydržel jsem do konce, neboť to bylo docela nudné a ubohé.

9.11.2017 v 15:41 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 250 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 103 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 29.55 | Přečteno: 432 | Diskuse

Karel Ábelovský

Souboj mozků a názorů

... kandidatura na prezidenta, nic jiného není a ani by být neměla. Zaznívají zde však nestoudné názory, že prezidentští kandidáti mají prázdné programy, že na to nemají; velmi pravděpodobně jde jen o prázdné výkřiky z neznalosti

18.11.2017 v 17:17 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 259 | Diskuse

Pavel Kamas

Jak a proč investovat - část 1/3

Důvod známe všichni, přinese nám to užitek. Ať finanční či jiný. A způsobů jak investovat je nepřeberné množství. Charita, děti, akcie, vzdělání, umění ... Zde je můj pohled na 2 investice z oblasti financí a jednu nefinanční.

18.11.2017 v 16:01 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 230 | Diskuse
Počet článků 691 Celková karma 36.26 Průměrná čtenost 1546
Jsem rád na tomto světě a ještě mě nepřestal bavit. Ale uvědomuji si, že tento svět je jen nepředstavitelně malá část celého vesmíru. A jen Bůh ví čeho ještě.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.