Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Důvody pádu římsko-katolické církve – 3 část

15. 07. 2017 22:15:25
Římsko-katolická církev je dnes největší náboženskou organizací. Počátek její dnešní podoby lze datovat od roku 590 do roku 1517 až do vzniku reformace. Počátkem bylo zvolení papeže Řehoře I.

Tomuto období předcházelo období Církve pohanské (r. 313–590), a dosáhlo svého vrcholu díky třem nebiblickým posunům: Vznikem papežství (srov. Mt 23,9. 1Pt 5,1-3); Vznikem mnišství (J 17,15,16. Ko 2,18) a konečně vznikem svátosti (Ko 2,18.22.23. Žd 10,8-11.18). Období Církve pohanské je naznačeno v předcházejícím článku zde. Je ho třeba ovšem ještě doplnit kvůli lepšímu pochopení rozdíly mezi židovstvím a křesťanstvím. Je jich mnoho, ale doplním jen čtyři zásadní. Je to chrám, zákon, kněží a zaslíbení.

Židé postavili jako místo vzývání Hospodina na této zemi nádherný chrám, zbudovaný z kamenů a zlata. Jako kodex jednání jim sloužilo Desatero a mnoho jiných předpisů. Za duchovní oblast odpovídali kněží, skupina duchovních specialistů. A konečně měli řadu zaslíbení, která jim slibovala pozemské blaho a prosperitu. Židovství je tedy náboženství svázané se zemí chrámem, nařízeními a zákony, psanými černé na bílém, které zprostředkovávají kněží. Poslušným se slibuje pozemské blaho.

Každý Žid, který chtěl sloužit Hospodinu nebo přinést oběť, musel putovat do chrámu. Jestli zhřešil nebo chtěl poděkovat za požehnání, musel opět do chrámu. Hospodina bylo možné vzývat pouze v chrámu. Židé bylo ctiteli Hospodina a chrám bylo místo, kde ho uctívali. V Novém zákoně tomu tak není. Zvláštním znakem Církve je, že nemá místo k uctívání Hospodina, nemá žádný chrám, protože my věřící lid, jsme sami chrámem. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží (Ef 2,21-22).

Všimněte si, že zvláštním znakem Církve je, že naše těla jsou Božím příbytkem. Jako jednotlivci vnímáme, že naše tělo je chrám Ducha svatého a společně nás všecky Pán buduje a spojuje ve svůj příbytek. Na rozdíl od židovství nemá křesťanství zvláštních míst k uctívání Boha, protože místem vzývání je sám vzývající. Nosíme prostě své místo k uctívání Boha s sebou. Židovství zná jen hmotný chrám, skutečné křesťanství jen chrám duchovní. Hodnota Šalamounova jeruzalémského chrámu byla obrovská. Hodnota křesťanského chrámu je nevyčíslitelná, i když ho tvoří mnozí zmrzačení, slepí a chudí jen proto, že obsahuje Pána Boha. Někteří bohužel z nevědomosti říkají: „Když už nemáme ten nádherný jeruzalémský chrám, postavíme si aspoň nějakou církevní budovu.“ Ale Církev žádnou takovou budovu nepotřebuje. Ať přijde věřící kamkoliv, je tam chrámem on sám. Bůh přebývá v lidském srdci, ne v nějaké lidmi postavené budově. Mnoho lidí si myslí, že mohou Pána Boha uctívat jen na nějakém určeném místě. Řecky se církev řekne „ecclesia“, což znamená doslova „vyvolaní“. V některých jazycích se toto slovo překládá tak, že splývá s hmotnou budovou, do které lidé chodí uctívat Boha. To je však židovské, nikoliv křesťanské smýšlení. Křesťané jsou lid vykoupený drahou krví Ježíše. Kdo jsou tedy ti Židé v církvi? „... vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou“ (Zj 2,9). Ti, kdo chtějí do církve vnést myšlenku potřeby zvláštního místa k uctívání Pána Boha.

Vedle chrámu hraje v židovství velkou roli Desatero a množství předpisů, které řídí život věřících. Ale Pán Bůh dal Zákon na usvědčení člověka z hříchu. Pán Ježíš objasňuje, že i kdybychom dodržovali Desatero, stále nejsme dokonalí (Lk 18,20-22). Norma pro praktický život je v židovství něco mrtvého, něco vnějšího. Zákon v křesťanství není napsán na kamenných deskách, ale na lidských srdcích, a to je zákon Ducha života ve mně. Duch svatý ve mně přebývá a On sám je mým zákonem. „Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce“ (Žd 8,10). V podstatě záleží pouze na souhlasu nebo nesouhlasu Ducha svatého v nás, věřících.

V židovství jsou psané zákony a předpisy. Křesťanství žádné vnější předpisy nemá. I když mají mnohé křesťanské církve mnoho psaných pravidel a předpisů, s křesťanstvím to nemá vlastně nic společného. Církev ve Smyrně byla pronásledovaná, protože ti, kdo se nazývali Židy, ji vnucovali židovské předpisy a smyšlení.

Kněží jsou v židovství nezbytní, kdyby člověk spatřil Boha Židů, okamžitě by musel zemřít. Obyčejní Židé se nesměli k Pánu Bohu přiblížit, byli vždy závislí na prostředníkovi – knězi. Kněz je před Bohem zastupoval. Žid sice měl povinnost donášet do chrámu ovce a voly, ale obětování a služba Hospodinu byly záležitosti kněží. V křesťanství je to jiné. Pán Bůh čeká, že my sami, jeho lid, budeme přicházet přímo k němu. Už není potřebí žádného prostředníka. Jak asi zněly urážky z úst Židů ve Smyrně? „Když kdekdo bude moci křtít, lámat chléb a konat všecku církevní službu, pak tu bude úplný zmatek. To bude hrůza!“ Záleželo jim na tom, aby vznikla třída prostředníků.

Současné křesťanství se přizpůsobilo židovství. Židovským kněžím odpovídají v křesťanství páteři, pastoři, duchovní. Tato třida se stará o duchovní záležitosti. To jediné, co se očekávají od údů svých církví, jsou hmotné dary. My, obyčejní věřící, jsme pozemští a můžeme se věnovat jen svému pozemskému zaměstnání, ba můžeme být tak pozemští, jak srdce ráčí. Církev nemá žádné pozemské údy! Ne, že bychom se neměli starat o věci tohoto světa, ale svět se nás nedotýká. V Církvi je každý duchovní. Jestliže v nějaké církvi jen hrstka lidí pečuje o duchovní věci, je to úpadek. Víme, že katoličtí kněží se nesmějí ženit. Panuje domněnka, že čím více se budou odlišovat od obyčejných lidí, tím více důvěry budou požívat v duchovních věcech. To však nemá s křesťanstvím nic společného. Světskými, pozemskými věcmi se zabýváme jen do té míry, do jaké je to nezbytně nutné pro naše živobytí.

Čtvrtým rozdílem mezi židovstvím a křesťanstvím jsou zaslíbení. Židé slouží Pánu Bohu s velmi konkrétními představami. Očekávají hojnou úrodu na poli, aby jejich dobytek prospíval a mnohonásobně se rozmnožoval. Vyhlížejí pozemské, hmotné požehnání. Boží zaslíbení pro Izrael také hmotné komponenty obsahuje. Mají být mezi národy světa hlavou, a ne ocasem (5M 28 kapitola). Avšak první zaslíbení pro křesťany je spojeno s vybídnutím, abychom na sebe vzali Kristův kříž a následovali ho. Být křesťanem neznamená mít se jen dobře. V křesťanství není důležité, kolik vydělávám, ale kolik pro Pána Boha obětují.

Bohužel dnes najdeme v křesťanství jak hmotné chrámy, tak zákony, kněze – prostředníky i slibování pozemského dobra. „Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života“ (Zj 2,10).

Slovo „Pergamon“ znamená „svatba, manželství“ nebo také „sjednocení“. Jaká nastala změna! Při pohledu na církevní dějiny máme před očima jasný obraz. Dějepisec Gibbon praví, že Řím by se byl vylidnil, kdyby se vyvraždili všichni tamní křesťané. Svět nejen přestal Církev potírat, ale největší říše světa, Římská říše, udělala z křesťanství své státní náboženství. Církev se spojila se světem, a to byl její pád. Z lidského hlediska to mohlo vypadat jako pokrok, ale Pánu se to silně nelíbí. Spojení se světem maří svědectví Církve. „Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan“ (Zj 2,13). Je zde řeč o jménu Páně a víře v něho. Boží děti jsou lidé, které Bůh vyvolil z pohanů pro jméno Pána Ježíše. V ostatních náboženstvích stačí, když se příjme určité učení, ale v křesťanství platí jen to, zda věříme Pánu. Vše ostatní je nedůležité. To je zásadní rozdíl. Pán nám zanechal své jméno jako znamení své přítomnosti. Kdybychom ztratili jméno svého Pána, neměli bychom žádné svědectví. Pán pokračuje: „...nezapřel jsi moji víru.“ V řečtině je užito slovo „pistin“, což lze přeložit jako „pevné přesvědčení“. Nejedná se o nějakou obyčejnou víru, ale o jedinečnou víru, víru, která se liší od všech jiných přesvědčení.

Filozofie, přírodní vědy, etika či psychologie nemají s křesťanstvím nic společného. Ani desatero ani Kázání na hoře nejsou pro křesťanství charakteristické. Křesťanství charakterizuje víra. „... nezapřel jsi moji víru.“ Od světa nás odděluje právě naše víra.

Toto je třetí část. Pokračování příště.

Volně zpracováno a inspirováno knihou Církve – pád a obnovení, od Watchmana Nee. A knihou Panoráma církevních dějin od Henryka Turkanika. Tyto zatím tři články se zabývají posledními sedmi listy církvím, zapsanými ve Zjevení 2 a 3 kapitole.

Související články: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613971

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613738

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120598

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120433

http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=119881

Autor: Richard Siemko | sobota 15.7.2017 22:15 | karma článku: 39.67 | přečteno: 1009x

Další články blogera

Richard Siemko

Příklady táhnou, bohužel i ty špatné

V minulosti jsme bydleli v oblasti, kde žila poměrně velká část Romů a jiných nepřizpůsobivých občanů. Velká část z nich žila pouze ze sociálních dávek.

14.11.2017 v 17:37 | Karma článku: 34.78 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Richard Siemko

Život na dluh

Život na dluh je tak rozšířenou součástí běžného života, že se dnes nikdo ani nad tím nepozastavuje. Pozor, nemyslím tím dluh finanční, ale dluh života.

13.11.2017 v 19:18 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 691 | Diskuse

Richard Siemko

Piráti si ukousli příliš velké sousto

Je docela možné, že ho nebudou schopni strávit a zadusí se. Aspoň takový jsem získal dojem po přečtení dnešního článku na idnes.

11.11.2017 v 12:10 | Karma článku: 42.87 | Přečteno: 3057 | Diskuse

Richard Siemko

Debata prezidentských kandidátů

Včera jsme mohli na idnes v přímém přenosu sledovat první předvolební klání sedmi kandidátů na prezidenta. Nevydržel jsem do konce, neboť to bylo docela nudné a ubohé.

9.11.2017 v 15:41 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 221 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 103 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 29.55 | Přečteno: 413 | Diskuse

Karel Ábelovský

Souboj mozků a názorů

... kandidatura na prezidenta, nic jiného není a ani by být neměla. Zaznívají zde však nestoudné názory, že prezidentští kandidáti mají prázdné programy, že na to nemají; velmi pravděpodobně jde jen o prázdné výkřiky z neznalosti

18.11.2017 v 17:17 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 255 | Diskuse

Pavel Kamas

Jak a proč investovat - část 1/3

Důvod známe všichni, přinese nám to užitek. Ať finanční či jiný. A způsobů jak investovat je nepřeberné množství. Charita, děti, akcie, vzdělání, umění ... Zde je můj pohled na 2 investice z oblasti financí a jednu nefinanční.

18.11.2017 v 16:01 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 230 | Diskuse
Počet článků 691 Celková karma 36.26 Průměrná čtenost 1546
Jsem rád na tomto světě a ještě mě nepřestal bavit. Ale uvědomuji si, že tento svět je jen nepředstavitelně malá část celého vesmíru. A jen Bůh ví čeho ještě.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.