Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Opium intelektuálů – marxistické myšlenky a EU

30. 07. 2017 15:18:32
Opakovat stále stejné chyby by mělo být trestané doživotní politickou diskvalifikaci. Jinak to dopadne podobně, jako s komunismem.

Marxismus je ve všem všudy náboženstvím v tom nejméně čistém smyslu života. Se všemi nižšími formami náboženského života má společné zejména to, že byl neustále používán jako opium lidu, jak správně řekl Marx. Simone Weilová.

Citát jsem opsal z knížky, kterou napsal Raymond Aron, renomovaný francouzský filosof, sociolog a politolog. „Opium intelektuálů“ představuje vrchol autorova kritického zkoumání podstaty komunistických systémů a způsobu myšlení spojených s fenoménem komunismu.

My starší věkem si docela dobře pamatujeme, na čem pohořeli komunisté. Chtěli převychovávat lidi k lepšímu a uvědomělejšímu životu pomocí direktiv a zákazů. Zapomněli ovšem na lidskou přirozenost, která každou dobrou myšlenku promění zákonitě ve špatný výsledek. Lidé jsou zkažení hříchem, a proto je může jakýkoliv soubor příkazů a zákazů pouze odhalit jako podvodníky a usvědčit z hříchu.

Opět citace z knihy: Komunismus je pokažená verze západního poselství. Ponechává si z něj touhu dobýt přírodu a zlepšit úděl chudáků, avšak obětuje to, co bylo a je duši tohoto nekonečného lidského dobrodružství: svobodné bádání, svobodu diskuse, svobodu kritiky a svobodu volby. Hospodářský rozvoj se za komunismu podřizuje přísnému plánování, budování socialismu jediné pravé státní víře...

Všechny politické systémy současnosti dnes nabízejí možnost uplatnění lidem, kteří umějí zacházet se slovy a myšlenkami. K moci už nemá přístup vojevůdce, jemuž pomohla odvaha nebo náhoda, nýbrž řečník, takový, kdo dokázal přesvědčit davy, voliče nebo sněmovny, teoretik, který vypracoval nějaký myšlenkový systém. Klerikové, literáti a ani umělci neodmítali ospravedlňovat moc, a když tak pouze jen výjimečně. Jakoby společenská kategorie, kterou označujeme blíže neurčitým výrazem „duševní pracovníci“, je početnější, svobodnější, vlivnější a především bližší moci než kdy dříve. Mnozí dnes mají ve zvyku tyto duševní pracovníky označovat jedním slovem, jako inteligence. Autor se ve své knize zabývá rozdělením a kategorizaci těchto pracovníků do velkých podrobností.

Z filozofického hlediska, říkával Raymond Aron, spočívá rozdíl mezi „pravicí“ a „levicí“ pouze v tom, že ta první operuje spíše s jistou permanencí – stálosti, trvalosti – lidské podstaty, zatímco ta druhá věří v její transformovatelnost - proměnu. Aron byl nesporně „napravo“. Člověk podle něj zůstává, těžko říct, zda sláva bohu nebo bohužel, stále stejný. Je-li lidská podstata neměnná, pak nám nic nedovoluje předpokládat, že by se snad člověk měl začít chovat jinak. Na nové podněty a nové problémy bude reagovat stále stejně, se svou obvyklou směsicí vášně a zároveň touhy po racionalitě.

Aron již v padesátých létech vnímal, že intelektuálové západních zemí používají Marxovy myšlenky jako opium. Sice v následujících létech se jakoby těchto myšlenek vzdávali, ale ve své podstatě se dnes vynořují v centru Evropské unie, především v praktických směrnicích bruselských úředníků. Všechny ty jejich směrnice a nařízení nejsou nic jiného, než levicová víra v transformovatelnost – proměnu lidské podstaty.

Nejhorší na celé situaci je to, že se na stranu těchto levicových úředníků bruselské administrativy přidávají i intelektuálové a politikové, kteří se touží vyšplhat nahoru.

Na závěr ještě citáty z knihy, který se mi velmi líbil. Kdo by v 50 létech minulého století tušil, jak se stanou myšlenky Raymonda Arona tak aktuální po dalších 50 létech.

Dokud se Němci nenaučí pokoře místo pocitu nadřazenosti nad „východní“ Evropou, dokud nebudou víc naslouchat než poručníkovat, dokud budou chtít být hegemonem Evropy, pro kteroužto touhu tento národ vyvolal dvě otřesné války, tak v nich nadále skrytě zůstane „duch nacizmu“, byť by se navenek projevoval jako nekompromisní antifašizmus. Čím víc agrese, rozbitých aut, vloupání do cizích nemovitostí a politického pronásledování lidí s „nevhodnými“ postoji, byť pod vlajkou tak zvaného „boje proti nenávisti“, tím víc bude takováto ideologie prosáklá nenávistí a v podstatě fašistickými principy.

Máme svobodu, ke vkusu můžeme posluchače vychovávat, ale jen těžko nutit myslet jinak.

Autor: Richard Siemko | neděle 30.7.2017 15:18 | karma článku: 42.11 | přečteno: 1296x

Další články blogera

Richard Siemko

Příklady táhnou, bohužel i ty špatné

V minulosti jsme bydleli v oblasti, kde žila poměrně velká část Romů a jiných nepřizpůsobivých občanů. Velká část z nich žila pouze ze sociálních dávek.

14.11.2017 v 17:37 | Karma článku: 34.78 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Richard Siemko

Život na dluh

Život na dluh je tak rozšířenou součástí běžného života, že se dnes nikdo ani nad tím nepozastavuje. Pozor, nemyslím tím dluh finanční, ale dluh života.

13.11.2017 v 19:18 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 691 | Diskuse

Richard Siemko

Piráti si ukousli příliš velké sousto

Je docela možné, že ho nebudou schopni strávit a zadusí se. Aspoň takový jsem získal dojem po přečtení dnešního článku na idnes.

11.11.2017 v 12:10 | Karma článku: 42.87 | Přečteno: 3057 | Diskuse

Richard Siemko

Debata prezidentských kandidátů

Včera jsme mohli na idnes v přímém přenosu sledovat první předvolební klání sedmi kandidátů na prezidenta. Nevydržel jsem do konce, neboť to bylo docela nudné a ubohé.

9.11.2017 v 15:41 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 10.13 | Přečteno: 221 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 103 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 28.97 | Přečteno: 413 | Diskuse

Karel Ábelovský

Souboj mozků a názorů

... kandidatura na prezidenta, nic jiného není a ani by být neměla. Zaznívají zde však nestoudné názory, že prezidentští kandidáti mají prázdné programy, že na to nemají; velmi pravděpodobně jde jen o prázdné výkřiky z neznalosti

18.11.2017 v 17:17 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 255 | Diskuse

Pavel Kamas

Jak a proč investovat - část 1/3

Důvod známe všichni, přinese nám to užitek. Ať finanční či jiný. A způsobů jak investovat je nepřeberné množství. Charita, děti, akcie, vzdělání, umění ... Zde je můj pohled na 2 investice z oblasti financí a jednu nefinanční.

18.11.2017 v 16:01 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 230 | Diskuse
Počet článků 691 Celková karma 36.26 Průměrná čtenost 1546
Jsem rád na tomto světě a ještě mě nepřestal bavit. Ale uvědomuji si, že tento svět je jen nepředstavitelně malá část celého vesmíru. A jen Bůh ví čeho ještě.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.